Během rutinního vyhledávání na internetu jsem náhodou objevil článek s lákavým názvem: „Naučte se správně zacházet s termostatickou hlavicí na radiátorech v bytě“. Přestože dobře vím, jak termostatická hlavice funguje, vždy si se zájmem přečtu i alternativní výklady, zvláště pak na adrese, kde se údajně problematikou úsporného vytápění zabývají.
A čím dál častěji nevycházím z úžasu, co nového se dozvím…
Článek je na webu „Dům plný úspor“ publikován s poznámkou „3 min. čtení“. Asi aby nalákal hledače rychlých řešení. Já díky této informaci vím, že vstřebání uvedeného materiálu představuje pro člověka z oboru 3 minuty profesního utrpení.
Autorka sice zvolila poměrně čtivou formu, nicméně si trochu spletla žánry. Místo očekávané literatury faktu zabrousila do oblasti sci-fi. Ačkoliv by se v textu dalo polemizovat prakticky s každým odstavcem, vybral jsem tři, které koncentrací ničím nepodložených tvrzení ční nad ostatními.
Na ústřední vytápění jako na svícení???
Daniela Borská píše: „Necháváte celý den svítit v bytě světlo? Jistě, že ne. Je to zbytečné a velmi neekonomické. Tak bychom se ale měli chovat i u regulace vytápění v bytě! Stejně jako potřebu či intenzitu světla v bytě naprosto automaticky regulujeme otočením vypínače, měli bychom se stejně chovat k termostatické hlavici na našem radiátoru. Nic nás to nestojí a výrazně ušetříme.“
Srovnávat svícení s vytápěním může jenom ten, kdo absolutně netuší, jak ústřední vytápění funguje. Představa, že efekt vypnutí radiátoru se projeví pouze v dané místnosti je naivní. V několika bodech vysvětlím proč.
Soustava ústředního vytápění je navržena tak, aby se tepelná ztráta celého domu pokryla souhrnným výkonem všech radiátorů. Když některý z nich odstavíte, zaskočí za něj ty ostatní. Teplo totiž prochází i skrze vnitřní zdi a stropy. Proto vypnutím radiátoru teplo nešetříte, ale kradete svým sousedům!
Protože v celkové tepelné bilanci figurují i tepelné zisky, se kterými se při návrhu otopné soustavy nepočítá, má ústřední vytápění v reálném provozu výkonovou rezervu. Rezervu ve výši aktuálně působících tepelných zisků. Pokud se ovšem vypne vyšší výkon, než je současný objem zisků, nebude již v silách soustavy vytopit objekt na projektované teploty. U vás, ani v ostatních bytech!
Výkon radiátorů se mění plynule. Neplatí u nich logika on/off jako u žárovky. Znamená to, že necháte-li objekt vychladnout, na projektované teploty se i při maximálním výkonu otopné soustavy nedostane okamžitě, ale s určitou prodlevou. Jak velkou, to určí míra vychlazení. A nemusí to být jen minuty!
Termostatické ventily s hlavicemi skutečně dokážou šetřit energii. Tím, že zapojují tepelné zisky do celkové tepelné bilance na úkor dodávky tepla z otopné soustavy. Zvyšují energetickou účinnost vytápění, ale pouze tehdy, když jsou nastaveny dle projektu. Laickými uživatelskými zásahy tuto schopnost snadno překlopíte do opačné roviny. Účinnost se sníží, vytápění bude dražší…
Z uvedeného plyne, že pokud škrcením radiátoru nějakou energii ušetříte, což není vůbec jisté, tak jenom za cenu snížení vnitřního komfortu anebo okradením svých sousedů. Obě možnosti jsou pochopitelně v rozporu s legislativou! Tvrdit, že nás to nic nestojí, znamená přijmout omezený komfort a zlodějiny za standard. Tak to pěkně děkuju!
Zavřít topení, otevřít okno, a pak naopak…
Daniela Borská píše: „Poslední důležitou kapitolou ekonomického vytápění našeho domova je správné větrání. Několikrát denně větráme po dobu několika minut dokořán otevřeným oknem. Tak rychle dosáhneme výměny vzduchu, ale neprochladne nám interiér. Během několika minut tak budeme mít opět původní teplotu.
Také při větrání ale nezapomeňte na termostatickou hlavici. Než otevřeme okno, topení uzavřeme. Důvod je zřejmý: Termostatická hlavice se spíná v závislosti na okolní teplotě. Pokud budeme současně větrat a topit, vzduch nad topením se bude výrazně ochlazovat. Termoregulační hlavice proto bude zvyšovat výkon vytápění, aby požadovanou teplotu udržela. Toto teplo zaplatíme, i když jsme je okamžitě vyvětrali ven. V součtu topné sezóny se takto úplně zbytečně můžeme připravit až o stovky korun.“
Přestože požadavek na zavírání radiátoru během intenzivního větrání plně otevřeným oknem zní na první pohled logicky, varuji před unáhlenými závěry.
Především informace, že termostatická hlavice bude zvyšovat výkon, aby teplotu v místnosti udržela, je poněkud zavádějící. Jejím smyslem je totiž přesný opak, omezovat výkon při zvýšení vnitřní teploty v důsledku působení tepelných zisků. Zvyšovat výkon v případě NADMĚRNÝCH tepelných ztrát prostě neumí.
Akční rádius hlavice je limitován stavy „plně otevřeno“ a „plně zavřeno“. Dokáže tedy zajistit návrat z částečného na plný výkon, pokud tento byl dříve snížen působením tepelných zisků. Ale možnosti na dohánění výraznějšího teplotního deficitu má již značně omezené. Uvedených několik minut otevřeného okna by tedy vůbec nemuselo dopadnout tak idylicky, jak předpokládá autorka.
Kdykoliv slyším, že nerespektováním nějakých doporučení hrozí dramatické ztráty, a chybí u toho jakýkoliv odkaz, kde by bylo možné si výrok ověřit, beru tyto informace se značnou rezervou. Stovky korun? Kontrolní výpočet ukazuje něco jiného.
Uvažujme průměrnou venkovní teplotu 5 °C a vnitřní teplotu 22 °C. Potom se místnost o objemu 50 m3 vyvětrá plně otevřeným oknem o rozměrech 1,5 x 1,65 metrů za 105 sekund. Při maximálním výkonu tělesa 208 W se během větrání zbytečně protopí celých 6 Wh energie. Pro lepší představu, dělá to zhruba 1 halíř za den. Při třech místnostech v bytě a délce otopného období 210 dnů vychází 6,80 Kč za rok.
Podotýkám, že za uvedených 105 sekund by z místnosti měl zmizet všechen teplý vzduch a teplota by mohla klesnout až na úroveň exteriéru. Opravdu takhle někdo větrá? Pochybuji. Jde bezpochyby o mezní případ a ve skutečnosti bude doba větrání kratší.
Závěr? Ročně při intenzivním větrání se zavřenými radiátory můžete našetřit zhruba na 3 rohlíky, ale spíš jen na dva…
Termostatická hlavice – oběť vlastního marketingu
O tom, jak funguje termostatický ventil s hlavicí, jsem psal již dříve, opakovat se nebudu. Ale krátkou poznámku si neodpustím.
Jde bezesporu o velice užitečný vynález s nedozírným potenciálem v oblasti tepelných úspor. Vynález, u kterého marketingoví specialisté upozadili jeho pravou funkci a přisoudili mu jiné účinky, jež jsou sice vybájené, ale lépe se díky nim prodává. A tak dlouho to vtloukali všem kolem sebe do hlavy, až tomu zdá se uvěřili i sami výrobci…
A tak místo o efektivním zvyšování energetické účinnosti prostřednictvím automatické výkonové regulace se raději vedou jalové řeči o psychologickém efektu a lidé se instruují, jak manuálními zásahy zajistit úsporné vytápění. Takový pan Danfoss se při tom musí otáčet v hrobě.
Termostatická hlavice na radiátoru opravdu není od toho, aby se jí volila vnitřní teplota v místnosti. Jejím smyslem je na základě vnitřní teploty upravovat výkon tělesa. Laici to netuší a nelze jim to vyčítat. Komu ale fatální neznalost prominout nelze, jsou lidé z branže. Vedle projektantů a topenářů i autoři, kteří o této problematice píší.
Na jejich odbornost široká veřejnost spoléhá.
Chudák člověk, který se bude řídit všelijakými zlidovělými doporučeními. Ten může na dům plný úspor rovnou zapomenout.