Teplo z neizolovaných rozvodů ústředního vytápění uniká, to je známá věc. Že se jím dá často úspěšně vytápět prostor, kterým potrubí prochází, to si může každý snadno ověřit. Že se tak jedná o ničím neměřený příspěvek do vnitřní tepelné bilance, není jistě třeba zdůrazňovat.
A že je proto vhodné tento aspekt zohlednit při rozúčtování nákladů, o tom nejspíš asi také žádná. Takže, jak se s tím vyrovnává legislativa?
Vyhláška 269/2015 Sb. konstatuje: „V úvahu může přicházet i skutečnost, že místností bez otopného tělesa prochází neizolované potrubí vnitřního rozvodu tepla. Koeficienty stanovené podle počtu stěn sousedících se pak navýší o hodnotu stanovenou podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 části A bodu 2b) vyhlášky.“
V uvedené příloze nalezneme koeficient „n”. Má vyjádřit vliv neizolovaného potrubí na vnitřní teplotní úroveň místností bez otopného tělesa, kterou teplovodní rozvod prochází. Jeho hodnota je dána podílem pětinásobku povrchu tohoto potrubí k podlahové ploše příslušné místnosti.
Koeficientem „n“ se kupodivu neupravují náměry indikátorů, jak by se dalo předpokládat, ale velikost započitatelné plochy místnosti (???)
Celá tato konstrukce vyvolává řadu otázek.
Co vyjadřuje vzorec z vyhlášky?
Plocha potrubí ku ploše místnosti a to celé krát pět. Tento způsob vyjádření tepelných zisků, jejichž původ je v distribuci tepla, je nanejvýš podezřelý. S notnou dávkou fantazie by se dalo usuzovat, že jde o snahu připodobnit potrubí k otopnému tělesu (proto rozvinutá plocha „S“) a celé to vztáhnout k vytápěnému prostoru (podlahová plocha „A“).
Ale co dělá ve vzorci ta pětka? To je evidentně „bulharská konstanta“. Číslo, pomocí kterého dostaneme z měřitelných vstupů výstup ve výši, jež odpovídá našemu zbožnému přání. Otázkou je, na kolika místnostech tvůrci vyhlášky tuto konstantu ověřovali, a zdalipak vůbec…
Proč koeficientem, který má vyjadřovat tepelné zisky, upravujeme plochu místnosti?
Započitatelná podlahová plocha je jakýsi svéráz vyhlášky o rozúčtování nákladů za teplo. Parametr, který je v praxi nezměřitelný, těžko ho tedy budou spotřebitelé rozporovat. Zvláště když je vytvořen sérií dílčích členů, o jejichž původu lze říct to samé jako o výše zmiňovaném koeficientu „n“ – vycucané z prstu.
Suma sumárum, nesmysl na kvadrát…
Proč se neupravují přímo náměry indikátorů?
Náměr indikátoru neříká nic o počtu předaných watthodin tepla. Jestliže ale výrobci dostali od metrologické autority dobrozdání, že ony „dílky“, které se na indikátorech po dobu vytápění načítají, lze použít při poměrovém rozpočítávání dodaného tepla mezi jednotlivé radiátory, nezbývá nám, než se s tímto smířit.
Vzít na vědomí, že „dílek“ je přímo úměrný watthodině.
Praktické by bylo přiřadit stoupačky či ležaté rozvody k radiátorům a kalkulovat s nimi jako s doplňkovými zdroji tepla. To by ale bylo nutné buďto změřit, anebo vypočítat, o jak vydatný zdroj se v jednotlivých prostorách jedná. Kolik wattů navíc nám dává. A dostat nějak tyto tepelné zisky do podoby, kdy je bude možné sčítat s „dílky“ na indikátorech.
A na vyřešení tohoto úkolu tvůrci legislativy bohužel zcela rezignovali…
Proč se uvažuje pouze s potrubím v nevytápěných místnostech?
Přiznám se, že nevím. Chápu, že teplo unikající do společných prostor se dle oficiální metodiky rozdělí mezi jednotlivé byty v poměru podlahových ploch, a proto se o něj tvůrci vyhlášky nestarají. Ale proč zcela přehlížejí stoupačky procházející vytápěnými místnostmi a dodávající tam vysoké procento spotřebovávaného tepla?
Nenapadá mě žádné logické vysvětlení…
Mimochodem, přítomnost neizolovaného potrubí v sousedním společném prostoru je pro každou vytápěnou místnost požehnáním. Jestli máte na druhé straně betonové příčky či stropu teplotu 15 °C nebo 18 °C, se citelně projeví na celkové potřebě tepla dané místnosti. Ale s něčím takovým současná vyhláška absolutně nekalkuluje.
Dokážeme vyčíslit, kolik tepla z neizolovaných rozvodů uniká?
Ano, a poměrně přesně. Výpočet to sice není vůbec jednoduchý, samotný vzorec se spoustou členů nepůsobí ani trochu „uživatelsky přívětivě“ a výsledku lze docílit pouze s využitím iterací, ale umíme to. Stačí znát průměrnou venkovní teplotu v otopném období a z otopové křivky odečíst tomu odpovídající průměrnou teplotu topné vody.
Potom dokážeme určit, kolik tepla uniká z kterého úseku potrubního rozvodu.
Proč tedy nepočítáme tepelné zisky ve skutečné výši a místo toho používáme odhady? Nepřesné odhady v duchu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Protože od oka je to rychlejší. A ti, kteří chyby způsobené nepřesností odhadů nakonec zaplatí, to z vyúčtování ani nepoznají. Tak co se tím trápit, si nejspíš říká většina rozúčtovatelů…
Alternativní pohled na věc
Vycházím z výše uvedených konstatování. Za prvé. Teplo z neizolovaných rozvodů výrazně přispívá do tepelné bilance místností, kterými potrubí prochází. Za druhé. Při znalostech okrajových podmínek dokážeme efekt těchto tepelných zisků dostatečně přesně vyčíslit a do rozúčtování tepla zahrnout.
Potom ovšem není žádným problémem vypočítat reálné vnitřní teploty v nevytápěných místnostech. Zohlednit při tom jak prostupy tepla ze sousedních místností, tak tepelné zisky, které jsou nezávislé na uživatelském chování – solární tepelné zisky a právě zisky z vnitřních neizolovaných teplovodních rozvodů.
Dále umíme vypočítat reálné potřeby tepla ve vytápěných místnostech a vyjádřit podíly, kolik tepla průběžně dodávají neměřené zdroje – již zmíněné tepelné zisky, a kolik by se mělo dodat otopnými tělesy.
Zjištěná potřeba tepla z otopné soustavy vztažená na příslušnou podlahovou plochu vyjadřuje energetickou náročnost daného prostoru. Z ní tedy určíme přesný bilanční polohový koeficient, pomocí kterého budeme korigovat náměry indikátorů instalovaných na otopných tělesech.
A prostřednictvím takto korigovaných náměrů můžeme objektivně rozdělovat náklady na vytápění.
Je to sice víc práce, ale zároveň jistota, že každý dostane ve vyúčtování jenom to, co mu náleží. Ne že se vše znepřehlední jakousi započitatelnou plochou tvořenou koeficienty s bezpočtem bulharských konstant. Znepřehlední tak, aby se v tom konečný spotřebitel neměl šanci vyznat a nemohl výsledek zpochybnit.