K přemýšlení nad tématem teplo v bytě jsem se dostal docela kuriózně. Jel jsem onehdy vlakem z Ostravy do Kolína. Mezinárodním expresem Cracovia. S minimem zastávek, uvítací hlasovou sekvencí a o něco lepším kafem v nabídce pojízdného baru. Jo, a příjemné teplo v něm bylo. Po Pendolinu asi druhý nejvyšší level ve flotile národního dopravce.
Přestože jsem po předchozích zkušenostech nečekal žádné zázraky, zklamání bylo nakonec nemalé. Lokomotiva měla do ideální kondice daleko, a tak se souprava ploužila krajinou tempem blížícím se rychlosti orajícího traktoru. Nevymýšlím si. Jel na poli v sousedství trati a příliš neztrácel…
Úsek mezi Olomoucí a Pardubicemi zabral snad dvě hodiny, takže bylo dost času popřemýšlet nad údělem těch, co jsou odkázáni na hromadnou dopravu. A porovnat si to s hromadným bydlením. Ano, ač se to možná na první pohled nezdá, obě oblasti mají řadu společného.
Cestující vlakem jsou všichni na jedné lodi. Je úplně jedno jestli sedíte ve vagónu 1. nebo 2. třídy, na dobu jízdy to nemá vliv. Pravidla hry určuje v první řadě správce dopravních cest, ve druhé pak dopravce. Je-li trasa neprůjezdná, případně lokomotiva rozbitá, stojíte a čekáte. V daný okamžik nemáte na vybranou.
Hromadné vs. individuální
Tento aspekt je třeba zvážit dřív, než do vlaku usednete. Pak už je pozdě. Pokud by se to snad někomu zdálo být příliš svazující, nabízí se mu pár jiných alternativ. Individuální doprava autem, případně jiná forma hromadné dopravy – autobus, letadlo.
Auto je v pohodě, tam je člověk téměř svým pánem. Pokud zrovna na pár hodin neuvázne v koloně na D1. Autobus nebo letadlo jsou ovšem vlak v bleděmodrém. Opět se musí každý jeden cestující podřídit celku a na jakékoliv individuální potřeby se zde nebere ohled.
Zvolil sis hromadnou dopravu, nastuduj si její pravidla a zařiď se podle nich. Tak to na světě chodí. Jestliže ti nevyhovují, máš jinou představu o rychlosti, komfortu cestování či doplňkových službách, můžeš jít svojí cestou. Jezdit s námi není povinné.
Jsem přesvědčen, že takto to musí vnímat každý rozumně uvažující člověk. Jen naprostý idiot se bude dožadovat u průvodčího Pendolina, aby mu zastavil před barákem ve Valech u Přelouče. S argumentem, co mu to udělá, vždyť přes ně jedeme, ne?
Doprava a bydlení
Zvláštní je, že stejní lidé, kterým nedělá problém identifikovat rozdíly mezi hromadnou a individuální dopravou, tápou při srovnávání hromadného a individuálního bydlení. Přijde-li řeč na teplo v bytě, mají pocit, že zde je vše jinak. Nikoliv, je to prakticky o tom samém!
Každý byt v paneláku je obrazně řečeno jedním z vagónů expresu Cracovia. Všechny se musí řídit stejnými pravidly. Neexistuje, aby jednotlivec činil při užívání svého bytu kroky, které jdou proti zájmu celku.
Jeden příklad za všechny. Pakliže byla otopná soustava paneláku navržena na jednotnou vnitřní teplotu ve všech vytápěných prostorách, a příslušná vyhláška říká, že pravidla jsou pro všechny obyvatele bytovky za všech okolností závazná, tak jakýpak copak.
Jistě, nemusí to být v souladu s představami o individualizaci vnitřního prostředí, ale když ústřední vytápění pochází z minulého století? S telefonem z roku 1970 taky nemůžete courat dál, než kam dosáhne jeho šňůra.
Chápu, že na podobná slova jsou mnozí obyvatelé paneláků alergičtí. Vidět v reklamách nové úsporné technologie a aplikace, pomocí kterých si lze teplotu doma nejenom upravovat, ale zvládáte to i na dálku přes mobil, to vše zvyšuje lidská očekávání.
Vy máte ale smůlu. Nesplňujete jednu základní podmínku. Nežijete v domě s těmito technologiemi kompatibilním.
Možnost volby
Jak bylo řečeno v předešlém, nikdo ze současných obyvatel nedostal do paneláku umístěnku. Máte tedy neomezené možnosti volby. Podřídit se pravidlům hromadného bydlení, anebo zvolit vlastní alternativní cestu.
Vždyť jakmile získáte plnou kontrolu nad zdrojem tepla a na obálku vašeho příbytku se nebude lepit žádné cizí stavení, můžete si uvnitř dělat, co chcete.
Této variantě se říká rodinný dům a v Česku v nich žije zhruba polovina národa. Nikdo u nich nepředepisuje ani nekontroluje, jakou mají vnitřní teplotu, protože na rozdíl od bytových domů zde mimo jiné nehrozí, že by se teplo dalo krást přes zeď sousedovi.
Každý podle svého a každý za své. To je mimochodem slogan, kterým se zaštiťuje nejeden rozhořčený majitel bytu. Žít v paneláku a mít tento požadavek mezi svými prioritami, neváhám ani na okamžik a začínám shánět vhodnou parcelu.