Tato výstraha platí zejména pro vedení SVJ, ale při požadavku na výměnu radiátorů za podlahové vytápění v rámci klientských změn by měli zpozornět také developeři. Obecně všichni vlastníci bytových domů, kteří se dosud úspěšně vyhýbali instalaci měření.
A rovněž všichni ti, kteří výstavbu objektu podléhajícího vyhlášce o rozúčtování nákladů na vytápění teprve chystají či realizují.
Když si člověk pořizuje nový byt, mívá hlavu plnou nápadů, jak ho vyladit k obrazu svému. A nejde pouze o design interiéru, ale rovněž o technologie. Produkty jako „chytrá domácnost“ a další úžasná „smart řešení“ na nás útočí na každém kroku, a kdy jindy o nich uvažovat více, než při zařizování nového bydlení.
Pak přijdete do panelákového „holobytu“ s umakartovým jádrem, laciným PVC na podlaze, prasklinami v místech spojů stropních panelů a litinovými radiátory v barvě slonové kosti pod okny, a já vám hned jasné, na co se budete muset zaměřit.
V ten okamžik se klíčovým kritériem stává cenová náročnost jednotlivých úprav. A u lidí, kteří jsou připraveni do svého patřičně investovat, reálně hrozí, že do svých plánů zahrnou i otopnou soustavu.
Role vlastníka domu
Každý zásah do konstrukce nebo technologického vybavení bytového domu podléhá schválení vlastníka objektu.
Nelze na vlastní pěst vybourat jednu „zbytečnou“ příčku, protože může být součástí nosného systému. Nelze si dát do bytu vířivku se dvěma kubíky vody, aniž by statik posoudil, jestli ji unese strop, a byl uspokojivě vyřešen odpar z vodní hladiny. Nelze ani svévolně zasahovat do jakýchkoliv domovních technologií, vytápěním počínaje, datovými rozvody konče.
Otopná soustava ústředního vytápění je značně složitou záležitostí. Funguje na základě důkladného rozboru okrajových podmínek a přesného návrhu trubního vedení, otopných těles a regulačních prvků. Funguje pouze jako celek, čímž se liší od vytápění starých činžáků vybavených kamny na uhlí.
V těch výměna jednoho typu kamen za jiný neměla zásadní význam. Zato tady platí, že každý neodborný zásah může mít doslova fatální následky.
Náhrada radiátorů za podlahové vytápění spolehlivě zlikviduje hydraulické i termické vyvážení otopné soustavy. Následkem toho přestane pracovat výkonová regulace. Nejenže tedy některá tělesa na stoupačce nedostanou správné množství tepla (nebudou topit) a soustava může začít hlučet, celý provoz se stane neekonomickým.
A ve vyúčtování energií to pocítí všechny partaje.
Proto je důležité, aby jakýkoliv zásah do otopné soustavy byl posvěcen vlastníkem domu. A zároveň je důležité, aby vlastník domu každou podobnou žádost konzultoval s odborníky. O vydání souhlasu nesmí rozhodovat, jestli je žadatel slušným bezproblémovým člověkem, ale co chystaná změna způsobí ve svém druhém, třetím kroku.
A co měření tepla?
Další velký problém. Měření tepla v bytových domech je poměrové. Neměří se tedy, kolik energie jednotlivá tělesa vydají, ale pouze jaký je jejich podíl na celku. Proto nejsou náměry ve watthodinách nebo joulech, ale v bezrozměrných „dílcích“.
Aby indikace ve všech odběrných místech v rámci soustavy byla relevantní, musí být v celé soustavě použit pouze jeden typ indikátoru.
A teď si tipněte, jak se bude postupovat v domě, kde se vedle stovky radiátorů najednou objeví podlahové vytápění.
Protože se před lety obrátil kdosi s obdobným dotazem na EKIS (energetické poradenství zřízené při MPO), máme určitou představu, jak by se s tímto problémem vypořádali úředníci. Zde je v kostce návrh řešení:
„Proto bych navrhoval neměřit spotřebu tepla u Vás kalorimetry, ale využít srovnávací teplotní metody bytu s jiným vybraným bytem, jako referenčním energetickým vzorkem. Byt tedy bude měřen jinak, a to odvozeně.
Pokud se bude jednat o jeden byt a nebude ani výhled o změně vytápění u dalších bytových jednotek, uvažoval bych i o možnosti tento byt neměřit vůbec (ani teplo, ani teplotu v místnostech), za předpokladu navržení energetické korelace s využitím spotřeby u bezprostředně souvisejících bytů a odsouhlasení použité této metody pro Váš byt.“
Z dalšího textu jasně vyplývá, že podlahové vytápění je z důvodu měření tepla nevhodné a nelze jej doporučit.
Co k tomu dodat
Pominu-li finální verdikt, tak výše uvedený návrh řešení bych na uvedené adrese nečekal. Staví tak trochu na hlavu smysl povinného měření tepla. V okamžiku, když jeden byt v domě dostane výjimku, nelze při nejlepší vůli zajistit spravedlivé rozúčtování na základě náměrů indikátorů.
A z mého pohledu rovněž nedostatečně akcentuje technické problémy, které uvedeným zásahem do otopné soustavy nastanou.
Podlahové vytápění v paneláku je nesystémovým řešením, kterému měl majitel domu jednoznačně zamezit. Pokud tak neučinil, vzal na sebe bohužel odpovědnost za všechny následky, které daný zásah vyvolá jak při provozu, tak při rozúčtování tepla.
V případě, že by náhrada radiátorů podlahovkou proběhla svévolně, bez vědomí vlastníka objektu, je vše o něco jednodušší. Tedy alespoň pro vlastníka objektu. EKIS sice radí doplnit do soustavy kalorimetry na náklady toho, kdo výměnu provedl, ale to je zjevně v rozporu s požadavkem na jeden typ přístrojů registrujících dodávku tepelné energie.
Je proto pravděpodobnější, že se bude k dotyčnému přistupovat tak, jakoby neumožnil změření spotřeby tepla. Tuto možnost dává vyhláška a výsledkem je pro majitele bytu vysoce nevýhodný odhad spotřeby.
Nepříjemné, ale za chyby se holt v životě platí. A neznalost neomlouvá.
Závěr
Přestože má podlahové vytápění řadu nesporných předností, nelze zapomínat na to, že v ústředním vytápění platí jistá pravidla, která jsou nepřekročitelná. A ta dodatečnou instalaci podlahovky v paneláku víceméně vylučují.
Když už si tuto skutečnost neuvědomují jednotliví obyvatelé domu, měl by o ní vědět alespoň jeho vlastník. A zavčasu a rozhodně předejít problémům, které by jinak mohly nastat.