Již samo slovní spojení „nulový náměr“ zavání tak trochu protimluvem. Proč? Protože provádíme-li měření, výstupem bezpochyby bude nějaká naměřená hodnota. Pokud má ovšem předmět měření nulový rozměr, nulový počet či nulovou hodnotu, pak není co měřit. Tím pádem by neměl existovat ani nulový náměr…
Jde tedy spíš o terminus technicus, proto ho budu psát v uvozovkách.
To, že poměrové indikátory mnohdy na konci otopné sezóny vykazují nulovou spotřebu, značí buďto chybu měření, anebo skutečnost, že se do předmětného otopného tělesa žádné teplo nedodalo, co byl rok dlouhý. Asi se shodneme, že obvyklejší bude druhá z uvedených variant.
Otázkou je, proč k tomu dochází a jestli je to vůbec normální. Pro vyřčení správného verdiktu je třeba znát podmínky provozu příslušného bytového domu. Nicméně celoročně nevytápěné místnosti, či dokonce celé byty, úplně standardnímu vytápění nenasvědčují.
Výkonová regulace a její vliv na dodávky tepla
Termostatické ventily na radiátorech představují kvantitativní složku výkonové regulace vytápění. Jejich funkce je prostá. Jakmile zjistí, že teplota vzduchu v místnosti stoupá nad projektem stanovenou mez, začnou omezovat přísun tepla do tělesa. Pokud následně teplota vzduchu klesne, ventil naopak dodávku tepla navýší.
Děje se tak regulací průtoku topného média. Čím méně vody tělesem protéká, tím nižší výkon, potažmo spotřeba tepla. A platí to pochopitelně i směrem nahoru, pouze závislost není v tomto případě lineární. Z uvedeného je zřejmé, že zcela zavřený ventil značí nulový průtok, a tedy i nulovou spotřebu. A ve finále i „nulový náměr“ na indikátoru.
V místnostech, kde poměrové indikátory nic nenaměřily, musela být otopná tělesa vyřazena po celou otopnou sezónu z provozu.
Kdy není potřeba místnost vytápět?
To je klíčovou otázkou při hodnocení zjištěného stavu. Pravidla pro provozování otopných soustav ústředního vytápění připouštějí jedinou možnost, kdy tato situace může nastat. A nic na tom nezmění ani odlišný názor mnohých obyvatel bytových domů.
Tímto případem je dosažení vyrovnané tepelné bilance místnosti za pomoci alternativních zdrojů tepla. Co si pod tím představit?
U každé místnosti v domě se během projektování posuzuje, jak je na tom s tepelnou bilancí v čase, kdy jsou venku extrémní teploty a uvnitř žádný zdroj tepla. Je třeba identifikovat prostory, u kterých reálně hrozí pokles vnitřní teploty pod projektované parametry. V nich se instaluje těleso odpovídajícího výkonu, jež v případě potřeby zajistí kýženou vyrovnanou bilanci.
Může se ale stát, že navzdory vypnutému tělesu se tepelná bilance do minusu nikdy nedostane. Příčinou jsou tepelné zisky. Solární záření, odpadní teplo při provozu domácích spotřebičů nebo metabolické teplo produkované uživateli místnosti. Jakmile je vnitřní teplota dostatečně vysoká, výkonová regulace nemá důvod pouštět do radiátoru další energii.
V takových případech je „nulový náměr“ na indikátoru nejen pochopitelný, ale dokonce jakýkoliv jiný výsledek by znamenal chybu měření. Například započítání zmíněných alternativních zdrojů do dodávek tepla z otopné soustavy. Jak se to například stávalo u starých odpařovacích indikátorů.
Co naopak není důvodem místnost nevytápět?
Nevyužívání příslušné místnosti nebo celého bytu. Ano, tak to je… Už slyším nesouhlasné mručení majitelů sezónních bytů anebo těch, co mají v bytě něco na způsob hostinského pokoje, do kterého se téměř nechodí, a tudíž se zde udržuje pouze „nezámrzná“ teplota vzduchu…
Ti jsou přesvědčeni, že nikdo nemá právo určovat jim, na kolik jednotlivé části svých bytů temperovat. Ale v tom se hluboce mýlí. Závazná legislativa jasně říká, že ve vytápěných prostorách musí být za všech okolností minimálně projektem stanovené teploty vzduchu.
Jde o to, že nedodržováním daných pravidel dochází k tepelnému parazitování. Krádežím tepla mezi sousedy. Dalším důsledkem může být vznik závažným poruch stavebních konstrukcí v důsledku kondenzace vody a tvorby plísní.
Tím, že je činžák objektem hromadného bydlení, mají uvedené problémy dopad víceméně na všechny obyvatele domu. „Nulový náměr“ způsobený cíleným nevytápěním proto nelze akceptovat. Je politováníhodné, že na tento široce rozšířený nešvar patřičně nereaguje vyhláška o rozúčtování nákladů na vytápění.
Předpokládám, že leckdo namítne, že přece máme limity -20 % a +100 %. Tak se schválně zamyslete, jestli se jimi řeší škody způsobené okradeným sousedům nebo vyvolané vady stavebních konstrukcí, jejichž odstraňování přijde v budoucnu na nemalé částky z fondu oprav…
Tepelné zisky a legislativa
Vraťme se ale k situaci, kdy je „nulový náměr“ indikátoru důsledkem nadměrných tepelných zisků.
Výkonová regulace byla vymyšlena proto, aby se působící tepelné zisky efektivně zapojily do tepelné bilance. Aby se obydlí vytápěla v první řadě právě tepelnými zisky a teprve tehdy, když jejich objem nebude stačit, se chybějící energie brala z otopné soustavy.
Proto je logické, že každý kdo tepelné zisky k vytápění využívá, by měl být za své příkladné konání patřičně odměněn. Čím vyšší podíl zisků na potřebě tepla, tím vyšší bonus.
Že jste o žádné formě odměny za využívání tepelných zisků neslyšeli? Ani jste nemohli. Neexistuje!
Naproti tomu máme v legislativě již zmíněné pravidlo -20 %, +100 %. Jeho zásluhou se všechny náměry, jejichž hodnota je nižší než 80 % průměru, tedy i každý „nulový náměr“, automaticky zvedají právě na tuto minimální hranici. Bez ohledu na to, co bylo jejich příčinou.
Takže vy efektivně zapojíte tepelné zisky do tepelné bilance, snížíte tím spotřebu tepla, zvýšíte energetickou účinnost vytápění, a výsledek? Na faktuře budete mít 80 % průměru!!!
Co je na měření tepla nejsmutnější
Určitě skutečnost, že na tento a další nonsensy byli ministerští úředníci zavčasu upozorněni. Příslušná novela vyhlášky se připravovala snad dva roky. Úmysly jen ty nejlepší, ale dopadlo to jako obvykle… Podobně popsal svého času efekt vládních kroků bývalý ruský premiér Viktor Černomyrdin.
Kéž by i naši byrokrati byli obdaření schopností sebereflexe…
Na MMR donekonečna řešili nastavení mantinelů, jež mají zaručit spravedlivé rozúčtování tepla. Místo toho se měli věnovat otázce, jak poznat odkud se teplo bere. Je to z otopné soustavy? Je to vliv slunečního záření? Je to teplo ukradené sousedovi? Ta je ale vůbec nenapadla…
Povinná instalace měření se zdůvodňovala potřebou zvýšit energetickou účinnost vytápění. Odborníci namítali, že teploměrem účinnost zvýšit nelze, že k tomuto účelu máme v soustavách ústředního vytápění již desítky let výkonovou regulaci. Bezvýsledně. Prý psychologický efekt nás spasí.
Jak je vidět, i kdyby celý psychologický efekt opravdu fungoval, tak vám to bude houby platné. Spodní mantinel -20 % každý efektivně využitý tepelný zisk postaví na roveň pseudoúspoře dosažené v celoročně neobývaném a nevytápěném bytě.
Tak se o něco snažte…
P.S. Otázka určení odkud se teplo bere, a co tedy komu správně naúčtovat, je již vyřešena. Odpovědí je bilanční metoda měření spotřeby tepla, o které se v dohledné době na stránkách peklo.net dozvíte více.