Povinné měření tepla v bytových domech přinese snížení spotřeby energie, v důsledku čehož klesne produkce emisí, a tím pádem dojde ke zlepšení životního prostředí. To tvrdí autoři směrnice, která povinnost měřit v členských státech EU zavedla. A tuto mantru od té doby do omrzení papouškují všichni, kterým zatím nedošlo, o jaký nesmysl se jedná.
Není to tak dávno, co ti samí tvrdili, že zákaz klasických žárovek a jejich nahrazení „úsporkami“ sníží spotřebu elektřiny. Vyhodnocení výsledků provedené v Norsku přitom ukázalo, že nastal zcela opačný efekt. Navzdory vyšší účinnosti, jež měla zaručit úspory, spotřeba elektřiny vzrostla. Protože lidé pod dojmem, že mají světlo levnější, začali více svítit…
Ačkoliv teoretici snili o fantastickém přínosu, praktická aplikace skončila fiaskem. Stačilo opomenutí jednoho podstatného detailu – Pelzmanova jevu. Proto je na místě se ptát, na základě čeho má měření úspory tepla zajistit. A bere se v potaz i značně nepředvídatelné chování konečných spotřebitelů?
Výkonová regulace vs. měření tepla
Zatímco výkonová regulace otopné soustavy neustále udržuje vnitřní teplotu na nastavené hladině a aktivně tím brání přetápění v důsledku působení tepelných zisků, což prokazatelně vede k úsporám energie, měření pouze poskytuje přehled o spotřebě za příslušné období.
Výstup, který rozhodně nedává odpověď na klíčovou otázku, zda je aktuálně změřená spotřeba s ohledem na dané klimatické podmínky nízká, normální či vysoká… Jak tedy prostřednictvím měření dodávaného tepla dokážeme efektivně řídit vytápění?
Bohužel nijak! Měření pouze pomáhá zjistit, jakou měrou se jednotlivé bytové jednotky podílejí na spotřebě celého domu. Na snižování spotřeby, omezování emisí a pozitivní dopad do kvality životního prostředí rovnou zapomeňte! Toho se od teploměrů na radiátorech opravdu nadít nelze.
A pokud navíc v duchu úřednických rad budete zasahovat do vytápění kroucením termostatickými hlavicemi, potom spotřeba dokonce poroste. Automatická výkonová regulace bude vždy násobně přesnější a účinnější než manuální. Jedině hlupák může být přesvědčen o opaku.
Takže výsledek obdobný jako v případě zmíněných žárovek. Samotná ušlechtilost záměru ještě nic negarantuje, pakliže je celá konstrukce založena na utopických předpokladech.
Přehled o spotřebě bytů by ale měl být přínosem, ne?
Jak jsem uvedl výše, o to úředníkům v Evropské komisi vůbec nešlo. V příslušné směrnici se neřeší soutěž mezi jednotlivými bytovými jednotkami o krále úspor, ale sází se na všeobecně pozitivní psychologický vliv na chování spotřebitelů. Škoda jen, že tím dostává za uši fyzika, která má na rozdíl od psychologie výsledky podložené nezpochybnitelnými přírodními zákony.
Je pravdou, že měřením na každém z otopných těles získáváme podklad o dodávkách tepla do jednotlivých míst spotřeby. Ale nepodléhejte klamu, že na základě těchto náměrů lze energii spravedlivě rozúčtovávat.
Především, indikátory na radiátorech, stejně jako kalorimetry v bytových výměnících či teplotní senzory denostupňové metody v místnostech, neměří nic víc než pouze jednu z osmi složek celkové tepelné bilance. Dávají tak pouze dílčí a značně zkreslenou představu o spotřebě tepla v příslušném bytě.
Kolik tepla prochází přes dělící konstrukce k sousedům a od nich k vám? Jakou měrou se na úrovni vnitřního komfortu podílejí bezplatné solární zisky nebo již jednou zaplacené vnitřní tepelné zisky? Na to žádná z uvedených metod odpověď nezná!
Jak potom mohou poskytovat podklad pro spravedlivé rozúčtování nákladů? Nemohou, neumí to. Ale to tvůrce legislativy netrápí. Oni žijí v iluzi, že zjištěním hodnoty pouhého jednoho z mnoha parametrů tepelné bilance máme již dost podkladů pro určení, kdo kolik skutečně spotřeboval.
Typická ukázka, jak se přání stalo otcem myšlenky…
Ani správně určené složky tepelné bilance ještě správnost rozúčtování negarantují
Právní předpisy definují spravedlnost rozúčtování nákladů na vytápění takto: „Stejně velké prostory vytápěné na stejnou úroveň musí mít i stejné náklady na vytápění“. Logický srozumitelně formulovaný požadavek, který je ze strany poskytovatelů služeb (vedení SBD a SVJ) ignorován a nikdo jeho dodržování nevymáhá.
A tak rozúčtovatelé nepracují s korekcemi náměrů, které objektivně zohledňují různou energetickou náročnost jednotlivých místností, potažmo jednotlivých bytů v domě. Oni si polohové koeficienty jednoduše vymýšlejí. Jejich hodnoty střílejí od boku. A této nehoráznosti se říká empirie, čili zkušenost.
Zkušenost v jakém slova smyslu? To jakože když svého klienta podvedete, místo přesně vypočtených korekcí mu dodáte nesmyslná hausnumera, a pakliže on na zjevný podvod pro nedostatek podkladů či odborné erudice nepřijde, tak je vše v pořádku? Za takovou zkušenost tedy pěkně děkuji!
Když se zamyslíte nad tím, co nám legislativci svým výkladem normy chtěli sdělit, seznáte, že správně stanovený polohový koeficient musí odrážet spoustu parametrů, aby se dalo hovořit o objektivní korekci dle polohy v domě.
Průměrnou úroveň vnitřního teplotního komfortu, průměrnou teplotu vnějšího prostředí během otopného období, průměrné teploty v jednotlivých nevytápěných částech domu, průměrnou sezónní tepelnou ztrátu do venkovního prostředí, průměrnou tepelnou ztrátu do vnitřních nevytápěných prostor, průměrné sezónní vnější tepelné zisky, množství tepla získaného z neizolovaných rozvodů, objem vnitřního vytápěného prostoru.
Schválně si tipněte, kolik z uvedených parametrů v sobě zohledňují empirické polohové koeficienty, které používá váš rozúčtovatel nákladů na vytápění? Pokud jste předchozí text četli pozorně, nemůžete se splést. Žádný!!!
Test, co všechno si obyvatelé bytových domů ještě nechají líbit
Jak je možné, že stát jedním svým nařízením zakládá povinnost instalovat v domech s ústředním vytápěním příslušnou regulační techniku, a nejenže není schopen uživatelům vysvětlit, za jakých podmínek bude mít toto opatření patřičný efekt, on dokonce jiným svým nařízením zajistí, že uživatelé budou veškeré přínosy spolehlivě negovat?
Jak je možné, že na úhradě nákladů za vytápění prázdných bytů s vypnutými radiátory se značnou měrou podílejí majitelé sousedních bytových jednotek v důsledku všeobecně známé existence prostupu teplo skrz dělící konstrukce, a tvůrce legislativy to absolutně nezajímá?
Jak je možné, že si za dobu platnosti novely vyhlášky řešící pravidla rozúčtování nákladů na vytápění nikdo z profesního spolku rozúčtovatelů tepla nevšiml, že jimi šířená metodika rozúčtování je v rozporu s legislativou a vede k okrádání části obyvatel bytových domů?
Jak je možné, že miliardy korun, které domácnosti ročně utratí za tepelnou energii, se rozúčtovávají na základě nepřesného stanovení spotřeby a od oka odhadnutých korekcí na polohu bytu v domě, a koneční spotřebitelé proti tomu masivně neprotestují?
To jsou všichni tak slepí, anebo jim nevadí zjevný rozpor mezi tím, co se tvrdí a co se reálně děje? Těžko soudit, nicméně v testu odolnosti zatím obstáváme, takže nic nebrání dalšímu utahování šroubů…