Nad odpovědí není zdánlivě třeba dlouho přemýšlet. K tomu, aby se náměry indikátorů přenášely automaticky kamsi a nemusel nám po bytě courat člověk s tužkou a papírem. Ano, to je praktický účel, ale otázkou zůstává, jaký smysl dává jejich povinné zavedení?
Dálkové odečty tepla bezesporu zvyšují uživatelský komfort, ale co když o něj někdo nestojí?
Našlo by se bezpočet příkladů, kde řešení určitého úkolu má škálu možností, od primitivních až po sofistikované. Ale marně přemýšlím, jestli jsem se kdy setkal s případem, že by výhradně v zájmu vyšší užitné hodnoty byly všechny předchozí, méně dokonalé, vývojové stupně zakázány.
Takže evidentně nejde o blaho občanů. Účelem není lidem něco ulehčit, ale obhájit samotnou existenci měření tepla v místech spotřeby. To bylo zavedeno s velkými očekáváními a výsledky jim vůbec neodpovídají. Dost lidí neinvestovalo spoustu času, úsilí a prostředků do vytvoření iluze, že se jedná o nejdůležitější krok v energetických úsporách. Proto ta starost.
Osobně bych svůj názor na chystanou povinnost vybavit indikátory bezdrátovou komunikací dokázal vyjádřit dvěma slovy, dokonce ve variantách, ale protože dálkové odečty tepla ovlivní naše životy více než málo, rozepíšu se v několika odstavcích.
Cukr a bič
Když vrchnost vymyslí další novou povinnost, hledá se zpravidla nějaký benefit či kompenzace pro otupení odporu ze strany zasaženého plebsu.
Za používání dálnic se bude platit poplatek ve formě dálniční známky, ale za vybrané peníze se postaví spousta nových kilometrů rychlostních komunikací. To je příklad z již poměrně vzdálené minulosti (pro později narozené, na dálnicích se kdysi mohlo jezdit zadarmo).
Přestože metoda cukru a biče vznikla už hodně dávno, prochází neustálým vývojem. Cukr se během něj postupně transformuje z hmatatelné do čistě hypotetické, zato marketingově dobře uchopitelné podoby. Zavedení EET sice vyžaduje, abyste si pořídili terminál, ale vyčistí se podnikatelské prostředí. To je jeden z populárních pokusů o cukr, jaký svět neviděl.
Dálkové odečty tepla
Kreativitě se meze nekladou. A tak tu máme poslední, a zřejmě vrcholný hit. Není to tak dávno, co vznikla povinnost osadit otopná tělesa v domech s ústředním vytápěním měřicí technikou. Vyšší energetická účinnost prostřednictvím poměrových indikátorů tepla. Odměnou za to měla být úspora energie a nákladů. Potud zatím vše běží v tradičních kolejích.
Ale ejhle! Růst energetické účinnosti se navzdory smělým předpokladům nějak nedostavil. Pokud snad někdo čekal, že se vše potichu zamete pod koberec, tak nikoliv. Přichází druhá vlna. Povinnost měřit zůstává, přidává se povinnost provádět dálkové odečty tepla.
Druhý pokus na té samé výšce, řekl by tyčkař. Potíž je v tom, že ve výškařském sektoru vidíte stojan s laťkou 4 metry nad zemí a na rozběžišti atleta s prázdnýma rukama. Nikde žádná tyč???
Někdo si tady zřejmě myslí, že chyba je na straně obyvatel domů a je potřeba jim ještě o trochu víc zkrátit řetěz. Místo toho, aby se atletovi dala tyč, zkrátíme mu o pár metrů rozběh. Tak se výsledek dozajista dostaví. Inovace stylem: cukr škodí zdraví, nahradíme ho něčím jiným, osvědčeným. Co třeba bičem? A tak jsme dospěli do stádia bič a bič…
Měření tepla něco stojí, aneb nechci slevu zadarmo
Měření slibovaný efekt nepřineslo, tak se chyba našla u spotřebitelů. Jak typické. Málo jste měřili, proto máte malé úspory! Ale žádný strach, oni vědí jak na to. Dostaneme nové měřáky plus dálkové odečty tepla. Díky tomu budeme častěji dostávat informace o průběžné spotřebě, a to by bylo, aby nebylo.
No „dostaneme a budeme dostávat“ není úplně přesné, budeme si je muset pochopitelně koupit.
Argumentu, že se výsledek doplněním dálkového přenosu informací zlepší, může uvěřit snad jen člověk mdlého rozumu. Doporučuji proto sledovat, kdo všechno se pod toto nesmyslné „další utažení šroubů“ podepíše, zvedne pro něj ruku v Parlamentu, nebo na něj bude pět ódy v médiích. U každého takového je dobré si položit otázku, proč to dělá?
Chodil snad místo hodin fyziky za školu, věří v nějakou tajemnou moc měření, nebo dostal dárek od rozúčtovatelů tepla? Nevím, která z možností je horší, dobrou nevidím.
Čím víc odečtů, dálkové odečty tepla nevyjímaje, tím víc práce. Takže budou-li se náměry vyhodnocovat dvakrát ročně, bude vyúčtování bezesporu dvakrát dražší. Třikrát ročně, třikrát dražší. Je zde naprosto zřetelná přímá úměra mezi časem, který je nutno vyúčtování věnovat, a cenou dané služby. Za dálkové odečty tepla si tedy výrazně připlatíme.
A jejich přínos pro úspory tepla? Jestliže jedno roční vyúčtování má prokazatelně efekt = 0, tak s každým dalším se výsledek vynásobí počtem odečtů. Tedy dva, tři nebo klidně deset krát nula. Násobení nulou má oproti jiným číslům jednu velkou výhodu, výsledek je pokaždé stejný. Pořád ta samá jedna velká nula! Ale už dvakrát, třikrát nebo desetkrát dražší…
No nekupte to!
Jestli vám tento text pomohl najít dvouslovní odpověď na otázku, k čemu jsou dálkové odečty tepla, pošlete na něj odkaz i dalším, kterých se chystaná povinnost bude týkat. Zatím je šance se vrchnosti vzepřít.