Ceny zboží a služeb letí strmě vzhůru a není jisté, zda je dokáže vykompenzovat růst průměrné mzdy. Takže hledáme kde ušetřit. V žebříčku položek, které mají největší dopad na rodinný rozpočet, topné náklady bezesporu obsadí jedno z čelních míst. A nic moc s tím nenaděláme, protože naše možnosti redukovat je jsou omezené.
Hraběcí rady, že snížením průměrné vnitřní teploty v bytě o 1 °C klesnou topné náklady o 6 %, může ve veřejném prostoru šířit pouze ten, kdo vůbec netuší, jaké zákonitosti platí u soustav ústředního vytápění a jaké jsou principy rozúčtování nákladů na teplo.
Ano jistě, pokud jste byli zvyklí na nějakých 26 °C, tak čím více se přiblížíte běžnému standardu (21 až 22 °C), tím více ušetříte. Tepla i nákladů na něj. To ovšem přestává platit okamžikem, když se rozhodnete posunout teplotní úroveň v bytě ještě níž, někam pod 20 °C. Tehdy narazíte na zákon č. 67/2013 Sb., dle kterého není možné mít topné náklady bytu nižší než 80 % domovního průměru.
Teplo tímto postupem ušetřit můžete, náklady nikoliv…
Může se tak snadno stát, že přestože vypnete všechny radiátory a budete doma sedět ve vaťáku, ve finále zaplatíte za teplo stejně, jako kdybyste topili úplně normálně. Ústřední vytápění zkrátka patří mezi nejsložitější obory technických zařízení budov. Laické nápady na jeho vylepšování proto spolehlivě míjejí vytoužené cíle.
Jsou topné náklady rozdělovány spravedlivě?
To je klíčovou otázkou současnosti. Jestliže přistoupíte na výše naznačenou tezi, že vypínání radiátorů nevede k úsporám nákladů, jak tedy topné náklady omezit? Což se třeba zaměřit na správné stanovení vstupních parametrů rozúčtování?
V dobách, kdy byly ceny energií ještě jakžtakž v normálu, se vlastníci objektů při zmínce o vadách korekcí náměrů oháněli argumentem, že těch „pár korun“ rozdílu nikoho nevytrhne. Nutno dodat, že chybovost byla ve skutečnosti v řádu stovek a u několika nejpostiženějších jedinců v domě šlo dokonce o nižší tisíce.
Chybovost korekcí na polohu v důsledku používání empirických polohových koeficientů. Chyby a síla jejich dopadu na topné náklady jednotlivých bytů v domě jsou seřazeny od největší záporné po největší kladnou.
Jakpak to asi bude vypadat nyní? Stačí se optat dočasných zákazníků dodavatele poslední instance, kterým se rázem k nepoznání změnily smluvní podmínky. Ti na vlastní kůži pocítili, s jakými cenami energií je nutné do budoucna kalkulovat. Pro všechny ostatní je to zatím hudba budoucnosti, ale co nevidět budeme všichni na jedné lodi…
Lze tedy očekávat, že finanční dopad chyby rozúčtování kvůli špatně stanoveným polohovým koeficientům bude ještě vyšší než doposud. V krajním případě může překročit metu deseti tisíc korun ročně. To na moc velkou spravedlnost nevypadá, že?
Na přesnost se nepoužívá jednotný metr
Vyhodnocení dopadů chybných polohových koeficientů na topné náklady jsem dělal nespočet, vždy s podobným výsledkem. Chybovost v průměru 11 % spotřební složky, v krajních případech běžně přes 40 %! Zajímavé je, že v naprostém klidu zůstávají tvůrci legislativy. Ale když problém nevidíte, těžko se jím budete trápit…
Průměrná cena tepla v Česku bude letos dle ERÚ nějakých 680 Kč/GJ. A průměrná domácnost si těch gigajoulů během otopné sezóny nakoupí 25. Pokud by poměr základní a spotřební složky byl 50:50, tak finanční dopad 11% chyby ve spotřební složce vypočteme snadno:
680 × 25 × 0,5 × 0,11 = 935 Kč
Průměrná domácnost by tedy měla za teplo zaplatit 17 tisíc korun, a ve skutečnosti zaplatí 16.065 Kč nebo 17.935 Kč, podle toho jestli je chyba v její prospěch či neprospěch. Rozptyl stěží uvěřitelných ±5,5 % z ceny dodávaného zboží.
Pro srovnání jeden příklad. Kilo kvalitní svíčkové pořídíte u řezníka za podobnou cenu jako gigajoule tepla z teplárny. Maso vám zváží na váze, u které zákon připouští mezní chybu ±4 g při hmotnosti váženého zboží mezi 500 až 2000 g. To představuje toleranci 8 až 2 promile. A až na výjimky se dodržuje.
Jak vidno, někde si přesnost ohlídat dokážeme, a jinde nikoliv.
Cena za narovnání spravedlnosti
Dlužno dodat, že nespravedlivě rozúčtované topné náklady nejdou na vrub dodavatelů energií, ale poskytovatele služby, kterým je vlastník objektu. Ten ručí za správnost a měl by se tedy zajímat o způsoby, jak elementární spravedlnost zajistit. Nelze totiž vyloučit, že na výše uvedenou průměrnou cenu tepla budeme za pár let vzpomínat jako na cenu kubíku vody z dob budování socialismu…
Nápravu lze přitom provést okamžitě za přijatelných cenových nákladů. Uvážíme-li, že v průměrném bytě jsou čtyři vytápěné místnosti, přijde přesné stanovení jeho energetické náročnosti, vyjádřené bilančními polohovými koeficienty, na necelých 630 korun včetně 21% DPH.
Při porovnání výše investice a výše finančních dopadů současného chybného rozúčtování tepla je zřejmé, že toto je cesta, jak z problému ven.
Celkové topné náklady v domě se pochopitelně nezmění. Ty jsou dány jednotkovou cenou dodavatele tepla a energetickou náročností objektu. Změní se ale podíly jednotlivých partají na celkové spotřebě. S bilančními polohovými koeficienty zmizí ona hrůzná chybovost.
Co do přesnosti rozúčtování se tak topné náklady mohou přiblížit standardům, na jaké jsme zvyklí při vážení potravin. Vzhledem k dnešním a budoucím cenám energií by bylo načase…