Rozdělení nákladů na teplo dodané do bytových domů k vytápění a ohřev teplé vody se dá provést v různé kvalitě. Schválně se podívejte do svého vyúčtování. Nepatříte taky náhodou do skupiny těch, kterým rozúčtovatelé podíl tepla spotřebovaného na vytápění a ohřev vody určují koeficientem?
Správně by se hodnoty obou složek měly změřit kalorimetrem, nicméně legislativa připouští i hrubý odhad v podobě procentuálních podílů. Trochu zvláštní logika v kontextu přesností měření se ohánějícím důvodem, proč instalovat dálkově odečitatelné „měřáky“ na otopná tělesa…
Můžete namítnout, že přesnost poměrového měření v místech spotřeby je důležitá, a nelze než s vámi souhlasit. Nicméně z metodiky, podle které se rozdělení nákladů na teplo v praxi provede, snadno poznáte, že z pohledu vyúčtování není teplo jako teplo. Každá ze složek se účtuje podle jiných pravidel, takže i správné určení jejich reálných podílů je pro dosažení spravedlnosti klíčové.
S růstem cen, nabývá na významu spravedlnost rozúčtování
Asi jste zaregistrovali, že koncem roku 2020 bruselští úředníci za souhlasu vládních představitelů všech členských států EU zpečetili osud uhelné energetiky. A přestože se v médiích hovoří převážně o výrobě elektřiny, bude mít tento akt zásadní dopad i do teplárenství. Pro výrobu dálkového tepla se za pár let již nebude moci využívat uhlí.
Ze srovnání cen tepla vyrobeného z uhlí a zemního plynu, který se přirozeně stává náhradní volbou, vyplývá, že cenový šok aktuálně u většiny spotřebitelů nehrozí. Finanční výhodnost výroby tepla z uhlí totiž v běhu času dokázaly smazat emisní povolenky, které trestají neekologické zdroje dodatečnou daní. A tady je třeba se zastavit a popřemýšlet.
Producenti a distributoři zemního plynu mohou být prozatím navýsost spokojeni. Otázkou je, jestli jejich uspokojení sdílejí i architekti environmentálních strategií. Je skutečně pro ekologa zemní plyn tou pravou náhradou za uhlí? Nejedná se pouze o mezikrok na cestě k dalším omezením?
Zemní plyn je bezesporu druhem fosilních paliv, a ty jsou trnem v oku ekologických aktivistů. A pokud dojde na objektivní porovnání produkcí CO2, v němž se zohlední i únik metanu do ovzduší při těžbě a dopravě plynu, není rozdíl mezi uhlím a plynem až tak propastný, jak se doposud mohlo zdát.
Proto bych se vůbec nedivil, kdyby zemní plyn byl tím dalším na ráně. Tak jak emisní povolenky postupně srovnaly rozdíl v ceně u výroby tepla z uhlí a plynu, mohly by začít stírat i dnešní rozdíly mezi plynem a obnovitelnými zdroji. Stará pravda říká, že revoluce požírají své děti. A na problematickou ekologičnost zemního plynu už začínají poukazovat zejména „solárníci“.
Jestli se tento odhad naplní, poraženými nebudou členové plynárenská lobby, těm jejich byznys ještě pád desítek let pokvete. Předpokládané zdanění „nečistých zdrojů tepla“ odskáčou zase jenom koneční spotřebitelé.
A můžeme-li právem očekávat významný růst cen energií, vyplatí se mít alespoň plně pod kontrolou spravedlivé rozdělení nákladů na teplo a teplou vodu. Již nyní jde o jednu z největších položek rodinných rozpočtů, a co teprve potom…
Vodárenský efekt v teplárenství
Všichni víme, o čem je řeč. Pro ty, kteří zde v posledních desetiletích nežili, jde o to, že snižování spotřeby způsobuje vrůst jednotkové ceny příslušné komodity. A proto čím víc se vodou šetří, tím je dražší. Přijde mi to naprosto logické, ale setkal jsem se i s názorem, že nebýt privatizace vodárenských sítí, ke zdražování by nedošlo.
Jistě, jde i o tempo a výši zdražování, nicméně zásadní vliv fixních nákladů v cenotvorbě je nezpochybnitelný. Náklady na údržbu infrastruktury a mzdy zaměstnanců musí hradit stejně tak nadnárodní společnost, jako místní samospráva.
Každopádně s něčím podobným co postihlo vodárenství, musíme chtě nechtě počítat i v oblasti zásobování teplem. A důvody jsou hned tři.
Za prvé. Dochází k masivnímu zlepšování tepelně technických parametrů obytných budov. Původně silně nehospodárné objekty se posouvají o několik úrovní výše, a nové jsou již projektovány výhradně v energeticky úsporném standardu. Potřeba dálkového tepla v čase klesá, fixní náklady nikoliv. Ty naopak pozvolna rostou.
Za druhé. Ačkoliv existují legislativní překážky brzdící trend odpojování se od soustav centrálního zásobování teplem, je nemálo těch, kteří na vlastní zdroj tepla přešli. Nebudu hodnotit, jak je to pro ně výhodné, omezím se na konstatování, že s menším počtem zákazníků, a tím pádem nižší produkcí, se fixní náklady teplárny musí rozpustit v menším objemu vyrobeného tepla.
Za třetí. Otepluje se, což dokládají analýzy dat za posledních 60 let. Není to žádné drama, ale každá desetinka stupně rozdílu průměrné teploty za otopné období má vliv na objem spotřebovaného tepla na vytápění. A jak již bylo řečeno, v konečném důsledku i na jednotkovou cenu tepla.
Teplárnám tedy prokazatelně klesá množství produkované energie a fixní náklady naopak v důsledku zpřísňujících se požadavků na vše, co s výrobou tepla souvisí, spíše porostou. To se zákonitě musí projevit v jednotkové ceně tepla a s jejím růstem porostou rovněž dopady nepřesného rozúčtování na jednotlivé spotřebitele.
Chyba při rozdělení nákladů na teplo rozdělí nakonec i lidi v domě
Fenoménem poslední doby se stalo kastování obyvatel bytových domů na energeticky odpovědné a nezodpovědné plýtvače, a to na základě výstupů rozúčtování tepla. Zatřídění je přitom naprosto neprůkazné, neboť o přesnosti provedeného dělení nákladů na teplo lze mnohdy úspěšně pochybovat.
Měřidla na radiátorech totiž neměří spotřebu tepla v příslušné místnosti, ale určují pouze množství, jež sem bylo otopnou soustavou dodáno. Spotřebováno přitom mohlo být klidně v sousedním nevytápěném bytě.
Korekce náměrů, jež mají za úkol přesně zohlednit energetickou náročnost každé z místností či bytů, si rozúčtovatelské firmy vymýšlejí ad hoc.
A aby se vyvinily z právní zodpovědnosti za neobjektivní rozúčtování nákladů, nechávají si hodnoty polohových koeficientů odsouhlasit vedením družstev a SVJ, čímž na ně přehazují zodpovědnost za škody způsobené nájemníkům či spoluvlastníkům.
Lidi rozhodně neplatí za teplo, které spotřebovali, a s rostoucí cenou energií jim to začíná nejen docházet, ale i vadit.
Pokud nemá nastat další rozvrat společnosti, tentokrát ale už na jedné z nejnižších možných úrovní, v rámci společenství obyvatel jednotlivých domů, je třeba udělat vše pro to, aby rozdělení nákladů na teplo a teplou vodu probíhalo spravedlivě.