Potřeba požadovat všelijaké autorizace k běžným rutinním výkonům, coby důkaz odborné způsobilosti, se stala nedílnou součástí dnešní doby. Na zdi zarámovaný diplom anebo pouhé kulaté razítko vedle podpisu posunou hned člověka v očích zákazníků na vyšší úroveň. Někteří tomu už podlehli natolik, že jsou schopni vyžadovat autorizaci pomalu u každé služby.
Kdyby tak tušili, kolik „neautorizovaných“ zedníků jim stavělo dům nebo kolik „neautorizovaných“ kuchařů vaří v jejich oblíbené restauraci…
Připomněl jsem si to v okamžiku, když kdosi zpochybnil platnost bilančních polohových koeficientů argumentem, že já, jakožto autor této metody, nejsem „autorizovanou osobou pro výpočet koeficientu polohy”.
Nejdřív mě to upřímně pobavilo, protože ano, nevlastním uvedenou autorizaci. Stejně tak ji nevlastní ani nikdo jiný, protože taková pitomost, zavést pro výpočet polohových koeficientů autorizaci zatím, zaplať pánbůh, nikoho nenapadla.
Posléze mi došlo, že co není, může být. A smích mě přešel.
Příklady nejen z jiných oborů, ale i z toho našeho ukazují, že úředníci jsou schopni vymyslet cokoliv. Kdo vám asi tak může vyhotovit energetický posudek na dům? Jistě, jedině registrovaný energetický auditor. Viděl jsem už hezkou řádku jejich „PENBů“, a u některých jsem vážně pochyboval, zda vůbec patří k domu, který byl uveden v hlavičce protokolu.
Zajímavé je, že zjevné rozpory mezi průkazem a realitou nechaly klidným zadavatele zakázky a majitele domu v jedné osobě. Asi tím, že kulaté razítko má holt své kouzlo…
Je třeba u polohových koeficientů autorizace?
Vzhledem k tomu, že legislativa nepředepisuje žádnou konkrétní metodiku výpočtu polohových koeficientů, bylo by asi zvláštní, kdyby určovala speciální požadavky na jejich zpracovatele. Když nevědí, jak energetickou náročnost místností určit, těžko si mohou klást podmínky ohledně odborné kvalifikace potřebné pro provádění výpočtu koeficientu polohy.
Ale uznávám, že mohu být ve svém názoru osamocen. Pak by mě ovšem zajímalo, na základě čeho by se případná autorizace asi vydávala…
Realita je bohužel taková, že nesplaší-li se úředníci, najdou se často chytráci takříkajíc ve vlastních řadách. Založí si profesní sdružení a začnou se tvářit, že pouze oni vědí, jak se to má správně dělat. Někteří jejich zákazníci potom snadno podlehnou dojmu, že kdo není členem příslušného sdružení, ten nemá dostatečnou odbornou způsobilost.
To bude jednou z motivací, proč podobné samozvané spolky vůbec vznikají. Druhým důvodem je lobbing. Úředníci přeci nebudou během přípravy obsahu prováděcích vyhlášek poslouchat názory kde koho z ulice. Ale profesní sdružení firem zastupující zpracovatele příslušné služby? To už je jiná liga…
Osobně si myslím, že v případě empirických polohových koeficientů by mělo úplně stejnou váhu, kdyby se rozúčtovatel prokázal členstvím v České astrologické společnosti nebo v SPK (Společenství profesionálních kartářek). Existují-li registry jejich členských základen. Doufám, že jo, věštění z křišťálových koulí přeci také nemůže dělat kdekdo. [ironie, pochopitelně]
My na ty certifikáty jednou dojedeme
Byla doba, kdy stačilo vystudovat univerzitu. Vysokoškolský diplom mělo necelých 10 % populace a k prokázání odbornosti byl dostačující. Ano našli se i tací, u kterých by schopnosti odpovídající dosaženému vzdělání člověk hledal marně, ale kolik jich bylo?
Pak se objevil žebříček, ve kterém jsme se s počtem vysokoškoláků krčili hodně vzadu, a politici se to rozhodli změnit. Kdo by tipoval zásadní změnu vzdělávacího systému, ten tady nejspíš poslední desetiletí nežil. Motivaci k získávání titulů založili na tabulkových požadavcích u státních zaměstnanců.
Znám člověka, který nemohl dále pracovat na své pozici u Policie, protože měl „pouze“ střední školu. Byla to jediná vada na kráse, ale nepřekročitelná. Tak od Policie odešel. Někteří jeho kolegové tehdy novou podmínku splnili dálkovým studiem vysoké školy. Teologické fakulty. Po jejím dokončení byli jistě odborně daleko způsobilejší k vykonávání své profese…
Dnes jsou úřady plné vysokoškoláků. A třeba ti na MPO v odboru zabývajícím se energetickou účinností nemají úplně jasno v tom, jaký je rozdíl mezi teplem a teplotou. Ale lejstro o vzdělání určitě doložili…
Až tito odborníci na vytápění, nebo jejich neméně zdatní kolegové z MMR dojdou k závěru, že na výpočet polohových koeficientů bude třeba autorizace, zhasne poslední naděje, že by se rozúčtování tepla mohlo dělat správně.
Zájemce o kulaté razítko se nejspíš bude muset prokázat vědomostmi z psychologie chování člověka, která prý dokazuje význam měření pro úspory tepla. A zkoumat se bezesporu bude i zvláštní schopnost určit energetickou náročnost místností pouhým pohledem do projektové dokumentace objektu.
To už nebude nic pro mě, ani pro ostatní zastánce staré dobré fyziky. Spokojeni ale bezesporu budou úředníci a jistě i příznivci všemožných autorizací z řad spotřebitelů…