Konvektory a podlahovka – potížisti v měření tepla

Konvektory a podlahové vytápění představují buďto alternativu, anebo doplněk ke klasickým radiátorům. Ty k ústřednímu vytápění již neodmyslitelně patří, což ovšem nevylučuje využití i jiných způsobů předávání tepla z centrálního rozvodu.

Zejména u novější výstavby se občas dostanete do situace, že je nutné udělat věci jinak. Například tehdy, když máte v obýváku okna od podlahy až po strop, a potřebujete dodržet zásadu, že otopné těleso se umísťuje pod okna. Potom zvolí projektant s vysokou pravděpodobností podlahový konvektor, anebo bude přemýšlet o velkoplošném podlahovém vytápění.

A to je problém.

 

konvektor

 

Nejde vůbec o to, že by to nemělo fungovat, naopak jde o správné řešení. Potíž je v tom, že zatímco cílem architekta je kvalita vnitřního prostředí a projektant topenář řeší otázky efektivního vytápění, je tu ještě další zájem. A to měřit dodávané teplo.

Za tímto požadavkem stojí naivní laická představa, že uživatelské zásahy do regulace vytápění mohou uspořit energii. Stačí se podívat na statistická data z oblasti centrálního zásobování teplem, aby člověk zjistil, že realita je jiná. To ale není předmětem tohoto článku.

Politici přijali zákony, kterými se z měření tepla stala povinnost bez ohledu na to, jestli dává smysl, či nedává. Úředníci k tomu následně připravili řadu prováděcích vyhlášek. A protože o principech ústředního vytápění se na právnické fakultě nepřednáší, a na odborníka z oboru na ministerstvech taky těžko narazíte, máme prováděcí předpisy plné děr.

 

Co po nás chce vyhláška

 

Konkrétně jde o vyhlášku 237/2014 Sb. stanovující pravidla pro vytápění. V té jsou vyjmenovány všechny akceptovatelné způsoby jak přímého měření tepla, tak odvozování spotřeby z měření jiných veličin – teplot tělesa, vratné trubky nebo vzduchu. A je zde rovněž uvedeno, že v budově musí být instalován pouze jeden druh měřidla nebo indikátoru.

Důvod je jasný. Jestliže máme teplo dělit poměrovým způsobem, musíme mít záruku, že všechna použitá měřidla pracují se stejnou přesností. Chyba měření či algoritmu přepočtu teploty na teplo potom postihne každou bytovou jednotku stejnou mírou.

 

Proč nelze sčítat radiátor, podlahovku a konvektor?

 

Oni se sčítat dají, ale pouze za předpokladu, že každá bytová jednotka má svůj vlastní přívod tepla osazený kalorimetrem. Potom je vcelku lhostejné, jakým způsobem se teplo do té které místnosti předává. V obýváku můžete mít konvektory, v koupelně podlahovku a v ostatních místnostech radiátory.

Kalorimetr změří pouze teplo na vstupu. Jde v podstatě o jedinou přesnou variantu měření tepla, jejíž nevýhodou je, že nemáte přehled o spotřebách jednotlivých místností. Ale ruku na srdce, kdo z vás tohle sleduje?

V paneláku, kde do bytu vstupuje více sdílených stoupaček, je poměrové měření pomocí kalorimetrů ekonomickým nesmyslem. V úvahu přicházejí pouze indikátory měřící buďto povrchovou teplotu na tělesech nebo teplotu vzduchu v místnostech.

A zde narážíme na principiální odlišnosti jednotlivých druhů otopných těles. Liší se způsobem, jakým teplo do místnosti předávají, a nejde jenom o podíl sálavé a konvekční složky tepla. Konvektory totiž bývají často vybaveny ventilátorem. A ten úspěšně boří výpočet tepla postavený na vztahu mezi povrchovou teplotou tělesa a střední teplotou topné vody.

Na ventilátor je algoritmus indikátoru krátký…

 

Výklad informačního centra MMR

 

Ozval se mi majitel jednoho bytového domu s tím, že si neví rady, jak měřit teplo, aby vyhověl legislativním požadavkům. Objekt má klasický „stoupačkový“ rozvod tepla, ale v obývacích pokojích jsou místo radiátorů podlahové fan-coily, tedy konvektory s ventilátorem. Na ně indikátory instalovat nelze a kalorimetry rovněž nepřicházejí v úvahu.

Podle mého názoru ukázkový příklad, o kterém pro změnu hovoří vyhláška 269/2015 Sb. týkající se rozúčtování nákladů na vytápění. Ta uznává, že existují technická řešení, která vylučují instalaci „přístrojů registrujících dodávku tepelné energie“, a připouští tedy možnost rozúčtování nákladů podle podlahové plochy.

Majitel chtěl mít 100% jistotu, a proto písemně požádal MMR o radu, jak má postupovat, aby se nedostal do potíží. Člověk by řekl banální dotaz, jednoduchá odpověď. Ne ovšem pro ministerské úředníky. Ti se ozvali po více jak měsíci, a to až po důrazné telefonické urgenci žadatele.

V odpovědi stojí: „V případě, že nelze nainstalovat na otopná tělesa (radiátory) stanovená měřidla podle zákona o metrologii (kalorimetry) nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění (indikátory), je třeba nainstalovat přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval,…“

To by ovšem znamenalo, že všude tam, kde nelze použít ani kalorimetry ani indikátory, se musí používat denostupňová metoda. Musím přiznat, že s tímto názorem jsem se za dobu od vzniku dané legislativy (cca 7 let) zatím nesetkal…

 

Prokazatelně technický důvod

 

A jsme u toho, co jsem uvedl na začátku. Nejednoznačnost závazných předpisů. Když vstupoval v platnost zákon 67/2013 Sb., od kterého se odvíjejí výše zmíněné vyhlášky, vydalo k němu MMR metodický pokyn. Tam se mimo jiné praví, že „Povinnost instalovat měřidla nebude platit u objektů, kde je instalováno tzv. crittalové topení (stropní), a v případě malých kotelen, kde není zajištěno kontinuální přikládání paliva.“

Je to ten prokazatelný technický důvod, při kterém lze uvažovat o rozúčtování podle podlahové plochy, na který se odvolává vyhláška 269/2015 v § 3 odst. 6?

Úředník MMR k tomu ve svém vyjádření píše: „V uvedeném případě se však většinou jedná o zastaralé otopné systémy, které nemají možnost regulace vytápění, nebo regulace není z provozních důvodů vhodná. Rozúčtování tepla však nelze provést podle § 3 odst. 6, protože se zde jedná o jednotlivé případy technického charakteru, nikoliv o neprovedení instalace měřidel nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění v celé zúčtovací jednotce.“

Takže jestli to čtu správně, nemožnost osazení indikátoru na fan-coil je technickým důvodem. Ale protože vedle fan-coilů jsou v domě i radiátory, které žádný problém nemají, tak to není dostatečně prokazatelný technický důvod…

Ještě, že ty ministerské úředníky máme. Jinak bychom měli ten život moc jednoduchý.

 

Ponaučení pro projektanty

 

Pokud chcete některé místnosti v bytovém domě vytápět prostřednictvím podlahovky nebo konvektorů, zajistěte, aby měly jednotlivé byty pouze jeden přívod tepla. Na něj se osadí kalorimetr a budete ušetřeni pokušení byrokrata vnutit vám denostupňovou metodu. Ta má sice své klady, ale zároveň také značné nevýhody. Já osobně bych se jí velkým obloukem vyhnul.

Přijde mi smutné, že vedle ryze technických a ekonomických důvodů, se dnes člověk musí při návrhu otopné soustavy zabývat i pastmi nastraženými ve zpackané legislativě.

 

 
%d bloggers like this: