Ohřev teplé vody představuje významnou nákladovou položku v rozpočtech obyvatel bytových domů. Dalo by se tedy předpokládat, že rozúčtování příslušných nákladů bude vyřešeno tak, aby se za všech okolností ctila elementární spravedlnost. Změřit spotřebu teplé vody přece není nic složitého. A pro výpočet množství tepla potřebného k jejímu ohřátí z teploty X na teplotu Y stačí znalosti středoškolské fyziky. Nikdy by mě proto nenapadlo, že se tak banální otázkou budu vůbec někdy zabývat.
Důvodem, proč k tomu nakonec došlo, byly výsledky rozúčtování jednoho bytového domu, jehož obyvatelé se na mě obrátili s žádostí o radu. Nezdálo se jim normální, že cena za ohřev kubíku teplé vody je v každém bytě jiná.
Na tomto místě stojí za připomenutí základní princip rozúčtování nákladů na vytápění. Ten říká, že stejně velké místnosti se shodnou vnitřní teplotou musí mít i totožné náklady na vytápění. To zní logicky. Je to jinými slovy to samé, jako rozdělovat teplo podle metrů čtverečních podlahové plochy.
Očekával bych, že u teplé vody bude použita obdobná logika – náklady na ohřev stejného objemu vody musí být shodné. Neboli, každý GJ k tomuto účelu dodaného tepla musí stát stejné peníze.
Pokud si myslíte to samé, tak vězte, že jsme se pěkně přepočítali! Takhle by to nejspíš bylo moc jednoduché, a proto úředníci vymysleli jinou konstrukci.
Co říká na ohřev teplé vody vyhláška
1. V první řadě připouští něco, co mi upřímně řečeno hlava nebere
Z tepla, které do objektu přichází, se část spotřebuje na vytápění a část na ohřev teplé vody. To je jasné. Jaký je ale podíl mezi oběma složkami? Podle tvůrců vyhlášky 60 % padne na vytápění a 40 % na ohřev teplé vody (???). To jako, že v různých lokalitách, v různě zateplených domech a s různým počtem trvale bydlících je to vždy přesně 60 na 40? Tak to je hodně velké zjednodušení…
My si tady hrajeme na měření tepla na každém radiátoru, a nejsme schopni zajistit odečet jedné hodnoty na patě domu?
Ano, pro přesné vyčíslení přece stačí za předávací stanici osadit jeden kalorimetr navíc. Nebudeme měřit pouze celkové množství dodaného tepla, ale také teplo, které míří do otopné soustavy. Z těchto dvou naměřených hodnot pak snadno vypočteme teplo spotřebované na ohřev teplé vody. A to rozdělíme podle náměrů bytových vodoměrů.
Čestné výjimky to tak mají, většina ovšem používá model 60 % vytápění, 40 % ohřev teplé vody…
2. Základní složka
O tom, že z rozvodů teplé vody permanentně utíká teplo do okolí, asi každý dobře ví. Sebelepší izolace nezajistí, aby voda v potrubí nechladla. A protože obyvatelé domů očekávají, že otočením kohoutku poteče teplá, musí být ztráty na trase neustále kompenzovány. Proto voda v rozvodech cirkuluje a je průběžně dohřívána. A to musí někdo zaplatit.
K tomuto účelu legislativa zavádí základní složku ve výši 30 %. Opět je na místě otázka, podle čeho se to stanovuje. Podle délky rozvodu? Podle teploty vody? Podle tloušťky izolace? Ale kdeže, paušálně. Na starý panelák se stovkami bytů a stovkami metrů neizolovaných trubek se nahlíží úplně stejně jako na malý projekt v takřka pasivním standardu…
To ale není zdaleka vše. Těchto 30 % nákladů se rozděluje podle podlahové plochy. Takže na byt 3+1 připadne klidně trojnásobek toho, co na garsonku. A je úplně jedno, kolik lidí v kterém bytě bydlí a kolik spotřebují vody. I to, že každý byt libovolné velkosti má pořád pouze jednu stoupačku. Podle úřední logiky si velký byt za teplou vodu na písknutí musí připlatit víc.
Vázat základní složku na podlahovou plochu je nesmysl. Jakýkoliv vztah mezi teplem na ohřev vody a výměrou bytu neexistuje! Jediným relevantním kritériem je spotřeba vody v jednotlivých bytech. Tu měří bytové vodoměry a je tedy snadno ověřitelná a navýsost spravedlivá.
Člověk si cení pohotovosti v dodávce teplé vody tím více, čím častěji ji využívá. A představa, že s metry čtverečními podlahy roste náročnost zajištění uvedené pohotovosti, je úsměvná.
3. Spotřební složka
Zbylých 70 % se dělí podle náměru vodoměru. To je spotřební složka. Konečně něco, co má hlavu a patu. Čím víc spotřebuji, tím víc zaplatím. Když se nad popsaným principem zamyslíte, nepřišlo by vám rozumnější celou základní složku zrušit a náklady na ohřev dělit výhradně podle spotřeby? Mně tedy rozhodně ano.
K čemu dochází v praxi
Jako příklad jsem použil malý bytový dům se šesti jednotkami, který prošel částečnou rekonstrukcí s cílem snížit energetickou náročnost. Polovina bytů 2+1, polovina 3+1. Pro názornost jsem byty obsadil různým počtem stálých obyvatel a předpokládám, že každý člověk spotřebuje stejné množství vody.
V následujících tabulkách je proveden výpočet podle vyhlášky 269/2015. Sb., a to v roce před rekonstrukcí a v roce po ní. 0ba roky jsou z pohledu meteorologických okrajových podmínek srovnatelné, meziroční úspora tepla činí 40 GJ.
Tabulka č. 1: rozúčtování pro objekt před zateplením
Tabulka č. 2: rozúčtování pro objekt po zateplení
1. Vliv velikosti bytu
V bytech č. 2 a č. 4 trvale bydlí po dvou osobách. Ačkoliv mají stejnou spotřebu vody, a tedy i energie na její ohřev, podle nastavených pravidel tomu tak není. Většímu bytu je vyúčtováno o 12 % energie více! Důvodem je existence základní složky, respektive větší podlahová plocha. Ale jak ta ovlivňuje spotřebu a zajištění pohotovosti při dodávce teplé vody? Nijak…
2. Vliv počtu obyvatel bytu
První tři byty mají shodnou výměru. Liší se počtem stálých obyvatel, a tedy i spotřebou vody a energie potřebné k její přípravě. Co ovšem stojí za pozornost je množství tepla na ohřev metru krychlového vody, které vychází u každého bytu jinak. Rozdíly jsou uměle vytvořeny vyhláškou a způsobují, že člověk, který žije sám, zaplatí za kubík teplé vody o 46 % více, než kolik připadá na jednotlivce z tříčlenné domácnosti! Další negativní dopad základní složky.
3. Vliv zateplení
Celková spotřeba tepla se v našem případě díky stavebním úpravám meziročně snížila o 20 %. Protože podíl tepla spotřebovaného na přípravu teplé vody je dle vyhlášky fixní, musí o 20 % klesnout i tato položka. Ačkoliv se stejné množství vody ohřálo o stejný teplotní rozdíl, najednou by na to mělo stačit méně GJ. To je pochopitelně iluze, energie je potřeba stále stejně, jen její část účetně přetekla do kolonky „vytápění“.
Leckdo asi namítne, že v tom nevidí problém. Vždyť u každého bytu došlo procentuálně ke shodnému posunu. Bohužel tomu tak není. Pro rozúčtování tepla na vytápění a na ohřev teplé vody platí odlišná pravidla. U vytápění, jak bylo zmíněno výše, je základním kritériem, byť dobře maskovaným, podlahová plocha. A podle ní se najednou navíc rozděluje uvedených 20 %. Ty se tak fakticky dostaly do základní složky a její podíl zvýšily z původních 30 na 44 %!
Celkový dopad
Co nastane, pokud se shodou okolností výše popsané vlivy sečtou? To dokládá následující tabulka, ve které je již promítnuto i skryté navýšení základní složky po zateplení domu.
Tabulka č. 3: objekt po zateplení, základní složka navýšena o fiktivní rozdíl ve spotřebě energie na ohřev TV před zateplením a po něm (80 – 64 = 16 GJ)
Největší rozdíl je mezi byty č. 1 a č. 3, a to těžko uvěřitelných 71 %! Tohle jako má být to spravedlivé dělení nákladů podle spotřeby?
Nutno dodat, že uvedený příklad je ilustrativní. V reálném životě totiž bez problému může celková spotřeba tepla v domě po zateplení, anebo jen v důsledku teplejší zimy, klesnout o více, než zde uvažovaných 20 %. Potom budou rozdíly ještě dramatičtější. Při 40% poklesu celkové spotřeby tepla zaplatí člověk v bytě č. 1 bezmála dvojnásobek toho, co soused v bytě č. 3!
Hořké konstatování na závěr
Nerad se opakuji, ale nelze jinak. Vyhláška 269/2015 Sb. je snůškou nesmyslů, jaká snad nemá v oblasti hospodaření s energiemi obdoby. A že se to tady všelijakými inovacemi jen hemží… Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě? Místo prosté trojčlenky, do které se dosadí celková spotřeba teplé vody v domě, dílčí spotřeba v bytě a změřené množství tepla na ohřev teplé vody, aby v mžiku vypadla informace o množství tepla připadající na ohřev vody v daném bytě, jsme nucenými účastníky hry na spravedlnost s výsledky, nad kterými zůstává rozum stát.
Kdo tohle vymyslel? Mají snad úředníci pocit, že čím složitější předpis vyplodí, tím více bude jejich práce ceněná? Anebo je to produkt rozúčtovatelské lobby, která potřebuje komplikovaná pravidla, aby obhájila svoji existenci a odvrátila možnost, že si vlastníci domů začnou náklady rozúčtovávat sami?
Ať už je v pozadí kdokoliv, jednu jistotu máme. O spravedlnosti v rozúčtování tepla na ohřev teplé vody si zatím můžeme nechat leda tak zdát…